Dočetl jsem článek 9 důvodů proč nikdy nebudete bohatí a všechny komentáře. Tady bych se chtěl vyjádřit k bodu č.3 – Díváte se na televizi.

Nezbývá mi než souhlasit, ale určitou výhradu mám. Člověk se z televizních novin a jiných pořadů dozví informace většinou bez jakékoliv hodnoty. Vědět, že na druhém konci republiky shořela pumpa apod., je opravdu k ničemu.

Stejně tak papírové nebo internetové noviny jsou na tom stejně jako ty televizní. Jen zabíjíte čas.

Přesto nemůžu s článkem úplně souhlasit, a to z jednoduchého důvodu – přehled.

Je důležité mít přehled o politické nebo ekonomické situaci v zemi, kde žijeme. Je velmi vhodné zajímat se, co se děje kolem vás, ve vašem městě a blízkém okolí. Též je důležité vědět i něco málo o světě celkově. Proč?

Spousta lidí má práci, kdy přichází do kontaktu s lidmi. Chodí na pracovní schůzky, večeří s obchodními partnery, atd. Konkrétní diskuzi/jednání předchází vždy určité “seznamování” ( povídání si o počasí, o politice, o městě kde se právě nacházíte, atd. ) – v angličtině se tomu říká “smalltalk”. Tady přijde vaše chvíle “blýsknout se”, jaký máte přehled, jak znáte svou zemi, jaký máte názor a postoj.

Představte si, že na každou otázku odpovídáte “nevím”, “neznám”… Budete za blbce a celý rozhovor se ponese v tomto duchu.

Mockrát se mi vyplatilo zajímat se alespoň okrajově o fotbal a hokej, i když nejsem fanda. Při první návštěvě Hondurasu jsem byl dokonce nečekaně pozván na večeři finančním ředitelem velké společnosti zpracovávající palmový olej – a co myslíte že bylo jedno z témat hovoru? Ano, ekonomická situace Evropské Unie! Nejsem žádný ekonom, ale právě občasné sledování televizních zpráv a internetového zpravodajství mě zásobuje informacemi, díky nimž mám základní přehled a dokážu se s lidmi bavit o téměř každém tématu.

V těchto dnech je u nás na návštěvě bratr mé Honduras, takže neustále dělám průvodce. Věděli jste třeba, že Olomouc je šesté největší město ČR a Univerzita Palackého druhá nejstarší v republice?

Třídní učitelka Jurdinová, která mě učila na základní škole Českému jazyku, si mě z nějakých mně neznámých důvodů oblíbila. Dávala mi to najevo občas starostlivostí a téměř vždy větší přísností. Kladla na mě vyšší nároky, než na ostatní a jsem přesvědčený, že právě díky ní ze mě vyrostlo to, co ze mě vyrostlo. Že umím napsat správně “i” a “y” a že jsem schopný napsat vcelku ucházející článek.

Vím, že dělám pravopisné chyby a některé dokonce záměrně – místo “připravuji” píšu ( píši ) “připravuji” apod. Správný tvar mi zní moc nóbl…

Nejspíš proto mě vytáčí, když vidím některé jedince psát “Má oblíbená” místo “Moje oblíbená” a přitom jim nedělá problém hned v další větě použít “promněna” nebo “typ” místo “tip”.

Co s takovými intelektuály? Vždy mi prstem škube stisknout “unfollow”, nebo jim to “hezky osladit”. Většinou ale jen nechám krev vychladnout a udržím to v sobě. Ale co když to není správně?

Dobrého půlroku mě čas od času “atakuje” tweet, článek, video, … o Svobodě v práci. Mám z toho dojem, že tohle téma u nás začíná být docela v módě a asi nejvíc nebo možná jako jediný to tlačí Tomáš Hajzler se svým Peoplecomm.

Moje úplně první reakce na první povídání Tomáše Hajzlera byla vcelku negativní. Na žádném školení jsem nikdy nebyl, ale přesto – myslím si – jsem podstatu tohoto přístupu k práci pochopil. Nejdříve mě napadlo, že je to sice hezká myšlenka, ale ve většině případů nereálná. S postupem času se ale na Svobodu v práci dívám jinak.

Můj zaměstnavatel ani ostatní, u kterých jsem pracoval, nic nezmění. Nicméně jsem si uvědomil, že určitou svobodu v práci jsem si sám vybudoval. Jak, to se budu snažit v několika větách osvětlit.

Jsem zaměstnanec, takže denně od pondělí do pátku ( občas i v sobotu ) docházím do zaměstnání. To mě živí a má vždy přednost před jakoukoliv jinou činností.

Vždy jsem udělal mnohem více práce za stejný čas, než ostatní. To, co jiným trvá 4 hodiny, já mám hotovo za čtvrtinu času. Nutno říct, že často i v kvalitnějším provedení. Jak je to možné? Už jen při práci s počítačem stačí znát pár klávesových zkratek a hned jde vše rychleji a jednodušeji. Svou roli zde hrají i zkušenosti. Pokud něco děláte opakovaně, najdete si v práci svůj systém, máte předpřipravené formuláře, atd. To vše vám zajistí bezpečný náskok před ostatními.

Co s takto ušetřeným časem? Vrhnout se na další úkol… Pokud máte vše splněno, můžete vyřídit něco po telefonu, přečíst článek na internetu, napsat článek na blog, … Odpoledne po práci budete mít najednou spoustu času, který můžete strávit s rodinou, výletem, apod.

Vše je to o efektivním využití času v práci, ze které se nemůžete hnout. Vždy jde čas do určité míry zorganizovat a využít lépe a podle svých představ.

Jak to máte vy? Umíte si v práci lépe zorganizovat čas?